Proces zaměřený na

• změnu duševního stavu pacienta, jeho prožívání, komunikace, případně chování
• sebepoznání
• aktivaci sebepodpory
• identifikaci svých potřeb a jejich přiměřené prosazování
• převzetí zodpovědnosti za svůj život a své prožívání
  
  

1. Psychoterapeutický proces je náročnou záležitostí, protože vede ke změně
2. Změny v psychoterapeutickém procesu se dějí v prostoru bezpečného psychoterapeutického vztahu.
3. Ne každý je schopen a ochoten ke změně. Psychoterapie není rozhodně rychlým a "instantním" řešením problému na 2 sezení.
4. K řešení akutní krize slouží Krizová intervence – obvykle 2-3 setkání s psychologem. Nejde o systematickou a dlouhodobou záležitost. 

1. příležitost "si přijít popovídat". Jakákoliv zásadnější změna v životě člověka je náročná a mnohdy bolestná, psychoterapii nevyjímaje
2. prostorem k udělovaní rad
3. místem společenského kontaktu jako třeba kavárna
4. psychoterapeut neposkytuje kuchařky na život
5. není prostorem pro poskytnutí alibi. Například: poslední dobou se objevují v naší ambulanci požadavky některých advokátních kanceláří typu: "Můj mandant je ve vazbě nebo ve VT (za násilí, agresivitu atp.), mohli byste napsat, že má u Vás domluvenou terapii?" To opravdu nemůžeme

1. Pacient má jasnou a reálnou zakázku, co v psychoterapii chce, samozřejmě o ni hovoří s terapeutem a společně pak zakázku formulují a precizují. Zakázku pomáhá vyjasnit klientovi terapeut na začátku terapie.
2. Terapie probíhá pravidelně v určitý den a v určitou hodinu buď ve frekvenci 1x týdně nebo 1x za 2 týdny. Je nutné, aby si pacient své záležitosti uspořádal tak, aby na terapii docházel pravidelně.
3. Pacient se dostavuje na terapii včas, je zodpovědností pacienta si vše zařídit tak, aby byl v ambulanci v domluvenou hodinu.
4. Pacient přináší témata do terapie, terapeut není od toho, aby vymýšlel, o čem spolu s klientem-pacientem budou mluvit. Terapeut má zodpovědnost za proces, nikoliv za pacienta a témata, která přinese či nepřinese.
5. Pacient využívá čas a prostor pro terapii s vědomím toho, že čas určený k terapii není možné prodloužovat.
6. Eventuální změnu času psychoterapie je nutné probrat s terapeutem osobně, nikoliv telefonicky.
7. V případě, že se pacient nemůže ze závažných důvodů na psychoterapii dostavit, omluví se (u dětí jeho zákonný zástupce) nejpozději 48 hodin předem. Pokud se pacient neomluví vůbec, psychoterapie bude ukončena a jeho další termín bude nabídnutý dalšímu pacientovi v pořadníku.
8. Psychoterapie je náročná na čas jak pacienta, tak terapeuta. Vycházíme z předpokladu, že pokud je pacient k léčbě psychoterapií skutečně motivován, zařídí si své záležitosti v souladu s časovými možnostmi naší ambulance.
9. Pacient na svoji individuální psychoterapii nebere děti, a to prosím ani v útlém věku. Vzájemnou interakci s terapeutem přítomnost dalšího člověka narušuje, narušuje je to terapeutický proces a koncentraci pacienta i terapeuta.
10. Na psychoterapii, stejně jako na vyšetření nevoďte jakákoliv zvířata, krom asistenčních psů.
11. Náhradní termín na psychoterapii neposkytujeme z důvodu překážek vzniklých na straně pacienta.

Proces zaměřený na

• změnu duševního stavu pacienta, jeho prožívání, komunikace, případně chování
• sebepoznání a sebenáhled
• aktivaci sebepodpory, seberegulace,
• identifikaci svých potřeb a jejich přiměřené prosazování,
• posílení sebevědomí a sebeúcty, vztahy s vrstevníky,
• získání dovednost své emoce vyjádřit adaptivním způsobem.

Rodinná psychoterapie je pak proces vedoucí ke změně v rodinných vztazích, dynamice a komunikace. Vyžaduje součinnost celé rodiny.

1. náhradou za insuficietní či špatnou výchovu
2. poskytnutím alibi pro soudní a jiná podobná řízení, například v opatrovnických sporech rodičů
3. prostorem proto, aby "dítě chtělo chodit k druhému rodiči" (relativně častý požadavek sociálních pracovníků nebo i soudů)
4. náhradou za jinou nutnou léčbu, kterou rodiče odmítají, typicky psychiatrická medikace u některých psychiatrických poruch jako například psychózy, ale i další diagnózy. Může však být léčbou souběžnou
5. u některých diagnóz vedeme psychoterapii jen pokud je dítě současně v péči pedopsychiatra či psychiatra, typicky jsou to Poruchy příjmu potravy – mentální anorexie, případně mentální bulimie, OCD, …
6. psychoterapie se jeví problematickou, má-li být náhradou za léčbu po psychiatrické hospitalizaci, kterou rodiče svévolně ukončí na tzv. negativní reverz, nebo ji odmítnou na přímé doporučení lékaře či psychologa, v mnoha případech nemůže být psychoterapie náhradou za nutnou hospitalizaci
7. jestliže některý z rodičů má negativní postoj k psychoterapii, pak není možné psychoterapii u dítěte poskytovat, a to nejen z právních důvodů
8. jsou dětští pacienti, u kterých není individuální systematická psychoterapie účinná či možná z nějakého důvodu. Pak je možné zvážit například rodinnou psychoterapii. To neznamená, že to je jediná indikace k rodinné psychotarapii. Ta však vyžaduje součinnost celé rodiny.
9. Rodinná psychoterapie není určena pro boj mezi rodiči o dítě, ačkoliv si to soudy často přejí. Jestliže má každý v rodinném systému odlišnou a další komunikací neovlivnitelnou zakázku je zjevné, že terapeut nemůže takovou zakázku převzít. Mnohé zakázky jsou spíše pro mediátory. 
   DETAIL NAŠí SLUŽBY RODINNÉ TERAPIE

Než je klient – pacient zařazený do systematické psychoterapie, je nutné v našem zdravotnickém zařízení projít klinicko-psychologickým vyšetřením.

V našem zdravotnickém zařízení to máme nastavené tak, že pacient před zahájením psychoterapie je vyšetřený psychologem

Vyšetřením zjišťujeme, zda je pacient pro psychoterapii indikován. Kromě klinických symptomů (úzkostné symptomy, depresivní symptomy, suicidiální myšlenky, tendence, nutkavé stavy, ale i další těžší symptomy) zjišťujeme osobnostní předpoklady, tedy strukturu a dynamiku osobnosti, alespoň orientačně úroveň kognitivních schopností, schopnost sebereflexe, schopnost introspekce, úroveň motivace ke změně, jestli vůbec motivaci ke změně pacient má.

1. Terapie probíhá pravidelně v určitý den a v určitou hodinu buď ve frekvenci 1x týdně nebo 1x za 2 týdny, u dětí a nezletilých dle určení klinického psychologa. Je nutné, aby si pacient (zákonný zástupce) své záležitosti uspořádal tak, aby na terapii docházel pravidelně.

2. Pacient (zákonný zástupce) se dostavuje na terapii včas. Je zodpovědností pacienta – zákonného zástupce – aby si vše zařídil tak, aby byl v ambulanci v domluvenou hodinu.

3. Eventuální změnu času psychoterapie je nutné probrat s terapeutem osobně, nikoliv telefonicky.

4. V případě, že se pacient nemůže ze závažných důvodů na psychoterapii dostavit, omluví se (nebo jeho zákonný zástupce) nejpozději 48 hodin předem. Pokud se pacient (zákonný zástupce) neomluví vůbec, psychoterapie bude ukončena a jeho termín bude nabídnutý dalšímu pacientovi v pořadníku.

5. Psychoterapie je náročná na čas jak pacienta a hlavně jeho zákonného zástupce, tak terapeuta. Vycházíme z předpokladu, že pokud je pacient (zákonný zástupce) k léčbě psychoterapií skutečně motivován, zařídí si své záležitosti v souladu s časovými možnostmi naší ambulance.